Po několika letech jsme se vrátili k pořádání vlastivědných, památkově zaměřených výletů. Naším cílem byla ve čtvrtek 28. října Rokytnice v Orlických horách.

Prvotní impuls k tomu, proč zrovna tento cíl, byl zřejmý. Až do konce listopadu je v Sýpce, rokytnické pobočce Muzea Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, instalována výstava Památky a jejich osudy, kterou naše Společnost pořádala. Spolu s muzeem a Fotoklubem Omega jsme se letos věnovali právě okresu Rychnov nad Kněžnou. 

Rokytnice, německy Rokitnitz im Adlergebirge, je se zhruba dvěma tisíci obyvateli nejmenším městem rychnovského okresu. Historické jádro města je od roku 2003 městskou památkovou zónou. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318. Zakladateli tehdejší osady byli pánové z Rychnova. Ke vzniku samostatného rokytnického panství dochází v roce 1487 odtržením od panství rychnovského. V roce 1548 získávají městečko Lickové z Rýzmburka, je započato se stavbou tvrze s vodními příkopy.

Po vzniku ČSR v roce 1918 se tehdejší většinové německé obyvatelstvo odmítlo přihlásit k novému státu a začlenilo se do separatistického celku s názvem Sudetenland. Československé vojsko obsadilo Rokytnici 15. prosince 1918, pouhých 5 dní před příjezdem prezidenta T. G. Masaryka do vlasti.  O dvacet let později, po mnichovské konferenci v září 1938, byla Rokytnice připojena k hitlerovské Třetí říši. Po skončení 2. světové války došlo v Rokytnici i v okolí k velkému úbytku obyvatelstva způsobeném odsunem německého obyvatelstva. Teprve v roce 1971 byl Rokytnici znovu přiznán status města, který po válce nebyl obnoven. Po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 byla v Rokytnici umístěna sovětská vojenská posádka, k jejímuž odsunu došlo teprve v roce 1991.

Výtopna

V květnu roku 2010 se poprvé veřejnosti otevřela vrata bývalé výtopny parních lokomotiv, postavené v roce 1906. Expozice je věnovaná nejen železniční trati Doudleby – Vamberk – Rokytnice, ale i historii železnice v tomto regionu jako celku. Návštěvníci zde najdou mimo největšího exponátu – parní lokomotivy 328.011, také obrazový a listinný materiál z historie trati, zvláště pak o každé zastávce na této dvacet kilometrů dlouhé lokální trati. Dále některá speciální zařízení používaná k zajištění vozidel na horských tratích, části zabezpečovacího zařízení a některá původní zařízení remízy (vozovny), související s parním provozem.

Muzeum Orlických hor – Sýpka

Jak již napovídá název, muzeum se nachází v bývalé sýpce. Stavba byla postavena někdy kolem poloviny 19 století – přesné datum neznáme. Na historických katastrálních mapách ze čtyřicátých let 19. století ještě není. Další datum, které je k dispozici, je rok 1880 a je zaznamenáno na kusu prkna, který byl nalezen na krovu. Pravděpodobně datuje opravu střechy. Sýpka tedy musela být postavena někdy v tomto rozmezí. Vezmeme-li v úvahu, za jak dlouho mohlo být potřeba střechu opravovat, je nejpravděpodobnější, že byla postavena někdy okolo poloviny 19. století.

 Zámek

Historii zámku v Rokytnici, prohlášeného kulturní památkou už v roce 1958, jsme popsali v minulém čísle Zpravodaje v článku o výstavě Památky a jejich osudy. Jeho osudy i současností nás provedl majitel Oldřich Pešek, který nám věnoval dobré dvě hodiny svého času. Z jeho vyprávění byl patrný entuziasmus a nadšení. Zámek jeho rodina koupila před deseti lety a citlivá oprava je na zámeckém areálu patrná, nicméně celková oprava je stále ještě během na dlouhou trať a bude stát nemalé prostředky. Ale jak pan Pešek přiznal, práce na rekonstrukci a záchraně zámku ho baví. „Když už ho máte, začíná vás ta stavba pohlcovat. Vy vnímáte zámek a zámek vnímá vás,“ řekl nám mimo jiné během prohlídky.

Židovský hřbitov

Židé žili v Rokytnici od poloviny 17. století. Hřbitov, situovaný asi 400 metrů jihovýchodně od náměstí, byl založen roku 1718. Značnou újmu utrpěl během německé okupace i v letech komunistického režimu. Do dnešních dnů se dochovalo asi 19 náhrobníků z období od poloviny 18. století do roku 1925. Mimo jiné je tu pochován básník Moritz Reich (1831-1857). Z původní ohradní zdi se dochoval jen západní úsek. Židovské osídlení (doložena existence asi deseti domů) bylo v dnešní ulici J. V. Sládka. Synagoga byla už po 1. světové válce přestavěna na obytný dům. V druhé světové válce byla poničena a poté zbořena. Kulturní památkou byl hřbitov prohlášen roku 1994.